Když jsem se dozvěděl, že jsem byl z mnoha studentů vybrán jako jeden z pěti zástupců naší školy, měl jsem z toho obrovskou radost. Upřímně jsem ze začátku vůbec nevěděl, co od toho čekat. Přemýšlel jsem, jestli se budu celý měsíc jen učit, nebo jestli to bude spíš o mluvení s lidmi a poznávání nového prostředí. Ať tak nebo tak, bylo mi jasné, že to bude velký zážitek.
Hned první den po příletu se nás ujala velmi milá paní, která se o nás starala společně s organizací, pro kterou pracovala. Pomohla nám se vším a zařídila nám ubytování. Byli jsme v bytě v panelovém domě, kde jsme měli tři pokoje, kuchyň, koupelnu i verandu. Na české poměry to nebylo úplně dokonalé, občas vypadla elektřina nebo netekla teplá voda, ale jinak to bylo úplně v pohodě. Měli jsme Wi-Fi, pohodlné postele, a dokonce nám občas přišla uklízečka uklidit a vyměnit prostěradla. Navíc to bylo celé, stejně jako většina věcí, zdarma, což bylo super.
Jídlo nám vozili z místní restaurace a často bylo výborné. Měli jsme možnost ochutnat různá španělská i valencijská jídla, hodně z nich bylo z mořských plodů, které mám rád. Obědy a večeře byly připravené přímo v restauraci, ale snídaně nám vždy přivezli už večer a ráno jsme si ji udělali sami. Jediná nevýhoda byla, že jsme nedostávali svačiny, takže jsme si je museli kupovat sami v místních obchodech.
Každý pracovní den jsme chodili do jazykové školy Cambridge, kde jsme měli výuku společně s ostatními studenty. Škola fungovala podobně jako naše gymnázium, ale většina výuky byla v angličtině. Hodně jsem tam trénoval hlavně mluvení, protože jsme si pořád povídali se spolužáky. Co se mi líbilo asi nejvíc, byl přístup učitelů. Nebyli tak přísní jako u nás, spíš se chovali přátelsky a v pohodě. Hodiny často začínaly úplně neformálně, třeba vtipem nebo obyčejným pokecem.
Během pobytu jsme si našli i nové kamarády. Poznali jsme partu osmi kluků z automobilní školy u Brna, dvě holky z gymplu od Prahy a taky koordinátora Nika, který byl z Česka a pracoval pro dříve zmíněnou organizaci. S touhle partou jsme zažili spoustu srandy a procestovali velkou část Valencie.
Celý měsíc jsem si fakt užil. Byl jsem mnohem aktivnější než doma a skoro jsem nebyl na mobilu ani na sociálních sítích. Hlavně jsem se zlepšil v angličtině a přestal jsem se tolik bát mluvit s cizími lidmi. Myslím si, že tohle je zkušenost, kterou by měl zkusit každý, kdo chce poznat něco nového a trochu vystoupit ze své komfortní zóny.
Filip Trtilek
